Sekty a jejich nebezpečí

Název sekta pochází z latiny a je odvozeno od latinského secare, což znamená sekat či řezat. Slovo sekta dnes neznamená skupinu oddělenou od určitého náboženství, jako tomu bylo dříve, nýbrž spíše se tak označuje skupina nesoucí určité znaky. Již při prvních setkání normálního člověka se členy jakékoliv sekty je ihned nápadné, že zde nevládne svobodné myšlení a rozhodování, členové sekt jsou jakoby naprogramovaní bez vlastního úsudku, který by mohl překročit předem dané a povolené mantinely. Příčinou nápadné absence svobody většinou bývá silná autorita vůdce, zakladatele nebo jakéhosi mesiáše či vůdce té které skupiny. Tito vůdci si své výsadní postavení hájí velice tvrdě, arogantně a nepřipustí sebemenší odpor.

Do sekt se většinou hlásí lidé v těžké životní situaci, kteří nevidí jiné východisko, nežli se připojit k lidem se stejným nebo podobným osudem. Vstup do sekty se tak stává jakousi životní obezličkou, útěkem před realitou, před životem samotným. Vůdce společenství poté snadno vyplní u těchto nesebevědomých jednotlivců pocit prázdnoty, nenaplněného života a nabídne mu životní náplň, která by mu osvětlila zprvu černou a bezvýchodnou budoucnost. Vůdce manipuluje členy tak, že záhy jeho myšlenky a postoje berou jako své a ztotožní se s nimi. Zároveň jim vnutí pocit nadřazenosti nad ostatním společenstvím, neboť je zmanipuluje tak, že sektáři se cítí nadřazení ostatním kvůli svému vyššímu poznání. Zároveň je však vyžadována slepá poslušnost.

Zpočátku se sekta tváří jako skutečné východisko z nouze jednotlivce, později, až je zcela v područí učení sekty, se poslušnost navyšuje a konečnou fází je naprostá závislost na vůdci, na sektě. Takový naprosto ovládaný jednotlivec poté sektě, potažmo jejímu vůdci velice často věnuje celý svůj majetek, má-li jej, protože ve všech podobných společenstvích se jedná jen o zisk pro několik vyvolených na úkor ostatních oveček.

Ze zahraničí je známo několik případů, kdy naprostá závislost na vůdci a izolovanost členů sekty vedla k tragédii. Jim Jones, vůdce sekty Svatyně lidu byl velmi uznávaným vůdcem a zasloužilým iniciátorem sociální pomoci potřebným. Těm sliboval vybudování ideálního společenství a s většinou svých věrných, totálně zmanipulovaných příznivců, odešel do amazonské džungle. Ve státě Guyana vybudoval město Jonestown, ale okamžitě místním úřadům bylo podezřelé, že se tam vymývaly mozky, docházelo k bití a pohlavnímu zneužívání dětí. Nakonec 17. 11. 1978 se do města přijela podívat delegace kongresmana Lee Ryana, vznikl konflikt a bylo zastřeleno sedm lidí včetně kongresmana. Druhý den bylo kyanidem otráveno 913 lidí včetně 260 dětí. Několik lidí odmítajících pozřít jed bylo zastřeleno a nakonec se zastřelil a sám vůdce Jones.

Blízký konec světa, kvůli jeho zkaženosti a především vládě peněz, stejně jako izolovanost hrála rozhodující roli v další sektě, Davidovské větve adventistů sedmého dne. Na farmě Mont Carmel u města Waco v Texasu skupinu vedl Vernon W. Howel, který si však dal jméno David Koresh. Po celé dny přesvědčoval své ovečky, že musí vybojovat bitvu s americkou armádou, která představuje zlo světa, neboť představují ochranu vlády prohnilého světa a moci peněz. Na tento boj se důkladně ozbrojili a k boji nakonec přece jen došlo, když byl ranč jedenapadesát dní obléhán vojskem. Ráno 19. 4. 1993 podnikli obléhatelé na ranč útok slzným plynem ve snaze vyhnat jeho obyvatele ven. Když nikdo nevycházel, vnikli vojáci do ranče a zjistili, že obyvatelé volili dobrovolnou smrt zastřelením a dokonce upálením. Počet obětí dosáhl 86 včetně 17dětí. Jen 9 osob uniklo, protože nechtělo zemřít.

Již celkem 74 členů tajné sekty Řád Chrámu Slunce spáchalo od října roku 1994 v několika vlnách a na různých místech sebevraždu. Vůdcem této sekty byl francouzský lékař Luc Jouret. Před klasickou medicínou dal přednost homeopatii a později začal praktikovat ezoterismus, což vyústilo až v okultismus a magii. Od svých členů nashromáždil značný majetek, řád vlastnil, ukradl svým zmanipulovaným členům, celkem 56 domů, především vil a horských hotelů. Tam se odehrávaly obřady, čerpající především z ezoterických tradic rosenkruciánství a templářství. Ačkoliv smyslem všeho měla nakonec být sebevražda členů řádu, sám vůdce s ní nikdy nepočítal a dokonce se vyhnul i trestu a užívá si bohatství získaného smrtí mnoha členů sekty, kteří mu věřili a majetek na něho přepsali.

V tokijském metru zaútočila sarinem, což je nervový plyn, další sekta, Óm šinrikjó, což má být učení pravdy AUM. Při útoku zahynulo 12 lidí a tisíce jich bylo přiotráveno a museli se mnozí i velmi dlouho léčit. Vůdcem byl téměř slepý Šókó Asahara, který se po absolvování školy pro slabozraké začal plně věnovat náboženské činnosti. Podmínkou vstupu do jeho sekty byl život pouze v komunitě, přerušení styku s okolním světem a především odevzdání veškerého majetku. Tato sekta měla zakrátko až deset tisíc lidí, mnohdy i vysoce vzdělaných. Sarinový útok v metru měl prý vyprovokovat třetí světovou válku, samozřejmě jadernou, a po ní by následoval konec světa, čímž by se vyplnilo Asaharovo proroctví.

Dokonale skryta před světem žila v Kalifornii až do své hromadné sebevraždy náboženská sekta zvaná Nebeská brána. Její členové se pod dohledem svých vedoucích připravovali k přechodu na vyšší duchovní úroveň, měli dosáhnout vyššího poznání. Učiteli měli být dva mimozemšťané Do a Ti, kteří se prý vtělili do lidské podoby jako učitel hudby Marshall Applewhite a zdravotní sestry Bonnie Netlessová. Ta však v roce 1985 zemřela a prý dávala svému druhovi Do příkazy z vyšší úrovně poznání. Pro přechod na nejvyšší úroveň poznání bylo nutné odložit tělo, které bylo chápáno jako pouhý kontejner. Jako nejvhodnější doba k odletu za štěstím do jiného rozměru byl přelet Haleyovy komety, a tak se spolu s vůdcem zasebevraždilo dne 22. 3. 1997 dalších 38 obětí nesmyslného učení o získávání vyššího poznání.

Posledním příkladem nesmyslného chování sekt uvedu pokus o hromadnou sebevraždu, která se měla konat 8. 1. 1998 v sektě, kterou založila německá psycholožka Heide Fittkau-Gartheová. Ona a více jak třicet jejích následovníků mělo vyjít na Kanárských ostrovech na horu a tam pozřít jed. Tato rituální sebevražda měla umožnit jejich duším, aby mohly vstoupit na vesmírnou loď a odletět s ní na jinou, lepší planetu. Naštěstí se policii podařilo této sebevraždě zabránit, ale o pět dní později, když vůdkyně byla ve vyšetřovací vazbě, pokusilo se 19 jejich následovníků včetně tří dětí o sebevraždu opět, ale i tentokrát neuspěli a většina z nich skončila v ústavech pro duševně nemocné.

Posledních několik let se oživil zájem o ezoterismus, prakticky se jedná o skrytou a výlučnou podobu některých náboženství, která je přístupná pouze zasvěceným. Ezoterní totiž znamená vnitřní. Ezoterických kruhů je několik druhů. V západním ezoterizmu najdeme tradice křesťanských legend, například o svatém grálu, gnóze a mysterií, ale také judaismu, islámu i starověkých náboženství Egypta a Předního východu. Podle egyptského boha Thovta, řecky nazývaného Hermes, se západní ezoterizmus nazývá někdy též hermetismus.

Ezoterických škol a kroužků je u nás celá řada. Z těch uzavřenějších jmenujme například Společnosti přátel, jedná se o žáky G. I. Gurdžieva, nebo komunitu s mnoha sektářskými a nebezpečnými rysy s názvem Most ke svobodě na Brněnsku či Řád ochránců Boží vůle na Zemi. Vlastní ezoterickou školu filosofického vzdělání, ale současně i mesiášských vizí pro tento svět vytvořila mezinárodní organizace Nová Akropolis. Zdá se však, že od prvotního náboženského zaměření se v posledních letech ezoterici zabývají především společenskými zájmy, které převažují nad náboženskými.

Ezoterizmus zbavený svého duchovního základu a pokleslý na magické praktiky, například objímání stromů či získávání energie běháním nahý po lese, se označuje za okultismus. Latinsky occulta znamená skryté věci. Zde najdeme spiritismus, věštecké praktiky i snahy magicky řídit nejen vlastní život, ale i životy druhých lidí. I tyto praktiky sdružují zájemce do několika kroužků či skupin. Extrémní a zároveň populární formou magie je satanismus. I o něm lze říci, stejně jako o hnutí Nového věku, že ezoterický kořen je též velmi významně patrný.

I v těchto kruzích, tedy mezi vyznavači ezoterizmu, převládají prvky sektářství a sekt, jako takových. I zde se sdružují lidé, většinou neschopní se o sebe postarat odpovídajícím způsobem, kteří nedokáží zaujmout místo ve společnosti a utíkají se v mnohých případech k vegetariánství a maximálnímu snížení svých životních potřeb. Přitom však mnozí z ezoteriků pořádají pro další zájemce velice poutavé přednášky ve snaze zajistit pro stejné smýšlení co nejvíce lidí. Mnohdy, naprosto stejně jako sekty, používají velmi agresivního způsobu přesvědčování a ty, kteří s jejich myšlením a rétorikou nesouhlasí, nebo si dokonce dovolí mít svůj vlastní a hlavně jiný názor, velmi často dehonestují, zesměšňují a snaží se agresivitou jejich smýšlení překlopit na svou stranu, přičemž se jedná o jakési tajné nauky tohoto hutí.

Na závěr jsem si ponechal hnutí, jehož členové by se vehementně bránili, kdyby je kdokoliv nazval sektou. Jde o hnutí Duch doby, německy zeit geist. Přitom jejich učení má všechny znaky sekty, členové se snaží dosáhnout vyššího poznání a věří, že pokud by tohoto vyššího poznání dosáhla většina lidí na planetě, nemusely by se osnovat revoluce, neboť by se svět změnil v lepší jen na základě tohoto vyššího poznání. Zároveň se domnívají, že se blíží doba, kdy většinu práce budou provádět stroje, především počítače a lidská práce již nebude třeba. Zároveň horují pro základní nepodmíněnou mzdu pro každého, což vysvětlují tím, že by měl člověk od státu dostávat jakousi mzdu od okamžiku narození až do smrti. Dále prosazují, aby se postupem času svět změnil na bezpeněžní a bezbankovní, přičemž by pracovat mohl jen ten, kdo by opravdu chtěl.

Dle mého názoru se jedná o společnost, která má k sektě tak blízko, že se pomalu nedá ani rozeznat hranice. Jednání a komunikace členů a příznivců hnutí zeit geist s nečleny a odpůrci těchto myšlenek, přitom vyznívá přesně v intencích komunikace sekt a jejich vůdců. Je agresivní, zlá, se snahou člověka s jiným názorem co nejvíce zničit, poškodit a pokud možno zadupat do země. Neváhají přitom používat smyšlenek, domněnek, ale i nepravd a neváhají ani vyhrožovat soudy a žalobami. Na rozdíl od těch, kteří myšlenky zeit geist odmítají, jako utopii, ale názor zeigeisťáků tolerují, oni nejsou tolerance schopni, neboť přinejmenším někteří jejich čelní představitelé zcela evidentně trpí poruchou osobnosti nazývané megalomanií, alespoň těch, kteří se sdružují kolem pražské skupiny zeit geist.

Jsem přesvědčen, že stejně jako do různých náboženských sekt, ale i do společenství věřících, ať už katolíků, evangelíků či pravoslavných, i do hnutí zeit geist se hlásí lidé potřebující k životu obezličku. Tedy ne příliš úspěšní, možná i zadlužení, jímž jejich podnikání či zaměstnání, nejde tak, jak by si přáli, a tak se utíkají schovat pod křídla stejně smýšlejících lidí a kojí se představou, že se dočkají lepšího světa bez nadvlády peněz, že se dočkají života bez stresu, starostí a obav ze zítřka či budoucnosti. Je to stejná utopie, jako cíle sekt uváděných v malém přehledu. Jde opět o jedinou věc, o peníze. Na jedné straně představitelé tohoto hnutí odmítají vládu peněz, volají po bezpeněžním světě a na druhou stranu nehovoří, to v případě Svobodného rádia, o ničem jiném, nežli o penězích. Tak je zřejmě rozčilují příspěvky od posluchačů. A především tento fakt mne přiměl k přesvědčení, že toto hnutí vykazuje všechny znaky sekty.

Vladimír Kapal